Ve dnech 23. 5.–26. 5. 20222 se v hotelu Dvořák v Táboře po nucené kovidové pauze konala konference Pitná voda. Tato konference má dlouholetou tradici a o tom, jak byla založena, jak se v letech vyvíjela, že ji často navštěvují i zahraniční hosté a kam směřuje v budoucnosti u jejího již 30. výročí promluvil hlavní organizátor doc. Ing. Petr Dolejš, CSc. za W&ET Team České Budějovice. Již řadu let je hlavním partnerem a spoluorganizátorem firma ENVI-PUR, s.r.o.
V rámci zahájení konference 23. 5. 2022 se konal diskusní panel na téma Fosfor – strašidlo, co se neokouká ani za klimatické změny vedený RNDr. Jindřichem Durasem, Ph.D., z Povodí Vltavy, s. p.
Nabitý program byl rozdělen do jednotlivých sekcí, v úvodní legislativní sekci zahájil problematiku práva na vodu a s tím spojené územní plánování JUDr. Zdeněk Horáček, Ph.D., samostatný advokát zaměřující se na vodní právo a vodoprávní regulaci. Kontrastem k tomuto teoretickému tématu následně byla přednáška Ing. Pavla Válka, MBA, za Pražskou vodohospodářskou společnost, a. s., který představil koncepci nárůstu kapacity pro zásobování pitnou vodou hlavního města Prahy a přilehlých lokalit. Navýšení kapacity je potřeba řešit mimo samotný nárůst počtu obyvatel i s ohledem na nutnou údržbu zásobovacího systému a s tím související několikadenní odstávku z VÚ Želivka, což propojuje obecné téma s konkrétními provozními možnostmi.
Tím, co posouvá obor vodního hospodářství dál, jsou nové postupy a moderní technologie, kterým byla věnována samostatná sekce, zde zazněla přednáška Ing. Františka Zvonečka z IoT.Water a. s., zaměřená na digitalizaci procesů, nebo přednáška Dr. Ing. Petra Nowaka za tým ČVUT Praha, Fakulty Stavební, katedra hydrotechniky, zabývající se vodními mikroturbínami.
Velmi zajímavým tématem byla problematika rizikové analýzy. O tom, jakým způsobem k této nové povinnosti přistupovat, přinesla informaci Ing. Eva Orzsuliková, externí odborný konzultant – posuzování rizik systémů zásobování pitnou vodou. Při samotném posouzení rizik je třeba postupovat od zdroje přes úpravu vody a její dodávku až k samotnému spotřebiteli, a především to, že samotným posouzením celá práce teprve začíná, protože cílem není pověsit „ISO“ certifikát na zeď, ale zavést fungující systém řízení v celém podniku od vodních zdrojů až po zákazníka.
Asi nejzásadnější sekcí v celém prvním dni konference byly Mikropolutanty, a to především s ohledem na rezonanci této otázky v médiích v posledních týdnech. Nezřídka se objevují doslova až poplašné zprávy o kvalitě pitné vody v České republice. Krátce před zahájením konference vyšel na webu SOVAK ČR článek Mikropolutanty, jehož znění bylo potvrzeno i v prezentacích této sekce. Primárním sdělením a výstupem nejen z této akce je, že ač se v surové vodě nachází řada látek antropogenního či organického původu, na úpravnách vody dochází v maximální míře k jejich odstranění a výsledné koncentrace jsou velmi nízké a neohrožují zdraví obyvatel České republiky. S těmito tvrzeními vystoupil např. za Státní zdravotní ústav v několika svých přednáškách i MUDr. František Kožíšek, CSc. Výstupy se týkají jak polutantů typu PFAS, tak i léčiv či pesticidů.
Za velmi zajímavé lze označit i výstupy ze sekce zásobování pitnou vodou – praxe a zkušenosti, kde zazněla například přednáška na téma Kauza falešně pozitivních výsledků THM v pitné vodě a její dopad do vodárenské, hygienické a laboratorní praxe Ing. Radky Huškové, Pražské vodovody a kanalizace, a. s. Zaznělo, jak i akreditované pracoviště může udělat chybu a jaké jsou dopady. Přesto je nutno za pozitivní označit, že i taková situace je v České republice důsledně řešena a ukazuje to na perfektní funkčnost celého vodárenského odvětví, které se potvrdilo rovněž v posledních dvou letech během pandemie covid-19.
To, že samotná pitná voda z kohoutku u odběratelů má své nesporné přínosy a pozitivní vlivy, bylo diskutováno i během druhého dne konference v sekci Vápník a hořčík v pitné vodě. Zde byl jak v České republice, tak na Slovensku, sledován vliv tvrdé a měkké vody na zdraví obyvatel a je nesporným výstupem, že určité nezbytné množství především hořčíku má pozitivní vliv na lidské zdraví. Výzkumy slovenských kolegů zahrnují delší časové období a to až 50–70 let soustavných výstupů, jak uvedl doc. RNDr. Stanislav Rapant, DrSc., z Univerzity Komenského v Bratislave, Prírodovedecké fakulty.
Co si tedy z konference odnést? Především fakt, že kvalita pitné vody v České republice je dlouhodobě velmi dobrá, je důsledně kontrolována a na neustálém rozvoji celého odvětví se neúnavně podílí všechny vodárenské společnosti, ale také regulátoři a dozorové organizace. Spolupráce všech těchto subjektů je nezbytná pro zajištění kvalitní pitné vody pro obyvatele České republiky, což SOVAK ČR zdůrazňuje již dlouhou dobu, a právě komunikaci mezi tzv. „praktickým vodárenstvím“ a regulátory zajišťuje.
Mgr. Michaela Vojtěchovská Šrámková, Ph.D.
SOVAK ČR