Dne 20. července 2022 ve věku 82 let opustil naše řady emeritní generální ředitel Vodárenské akciové společnosti, a. s., JUDr. Ivo Mika. Je vhodné vzpomenout s úctou tuto významnou osobnost, která zanechala v moderním vodním hospodářství významnou stopu.
Ivo Mika se narodil 12. 12. 1939 ve Zlíně, v Praze pak studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Po jejím skončení pracoval krátce na Okresní prokuratuře v Karviné. Od roku 1962 vykonával základní vojenskou službu, absolvoval školu důstojníků v záloze a byl zařazen k Vojenské obvodové prokuratuře v Brně. V roce 1964 se stal vojákem z povolání jako důstojník justice a působil jako vyšetřovatel až do července 1977. Tehdy musel armádu z politických důvodů opustit. Do podniku Jihomoravské vodovody a kanalizace, předchůdce Vodárenské akciové společnosti, a. s., byl přijat díky odvaze tehdejšího ředitele Ing. Věroslava Žáka a nastoupil 1. 8. 1977 jako podnikový právník, později pracoval jako vedoucí právního útvaru. Brzy se díky své kvalifikaci a osobnímu nasazení vypracoval na uznávaného znalce vodního a obchodního práva. Byl vyhledávaným konzultantem nejen pro právníky, ale i manažery a specialisty všech čtrnácti odštěpných závodů, které Jihomoravské vodovody a kanalizace zahrnovaly a byl uznáván i mimo firmu. Po roce 1989 byl rehabilitován a povolán na Hlavní vojenskou prokuraturu v Praze. Zde působil v hodnosti plukovníka jako náměstek vrchního vojenského prokurátora.
Po reorganizaci justičních orgánů a skončení činnosti vojenské prokuratury navázal na dřívější dlouholeté působení u Jihomoravských vodovodů a kanalizací a ve Vodárenské akciové společnosti, a. s., byl hybnou silou a významným faktorem při jejím ustavení a dalším rozvoji. Do této firmy nastoupil od 1. 1. 1994 a opětovně zde zpočátku pracoval jako právní specialista. V roce 1995 se stal zástupcem generálního ředitele a od 1. ledna 1996 byl jmenován generálním ředitelem společnosti a zvolen předsedou představenstva. V tomto turbulentním období dokázal firmu stabilizovat jak ekonomicky, tak i organizačně a zejména v oblasti komunikace s vlastníky firmy a vlastníky vodohospodářské infrastruktury. Svou rozvahou i rozhodností, uměním vyjednávat, nevšedními diplomatickými schopnostmi i znalostí vodárenského prostředí si získal autoritu nejen ve firmě, ale i v komunálně-politické oblasti, která v té době měla na utváření firmy významný vliv. Dokázal vytvořit atmosféru, která umožnila, aby konstituující se firma utvořila a stabilizovala management i odborné struktury, které s malými obměnami pracují až doposud. Svoji činnost ve společnosti ukončil odchodem do důchodu v prosinci 1997. I nadále však udržoval kontakt s oborem, byl autorem řady organizačně-právních expertíz pro vodohospodářské firmy i další instituce a jeho konzultační názory byly dlouho vyhledávány a ceněny.
Všem, kdo měli tu čest a potěšení se s JUDr. Mikou setkat na kterémkoliv úseku jeho pestrého života, musela nutně imponovat integrita jeho osobnosti, zodpovědnost a rozvážnost, s níž přistupoval k řešení nelehkých a komplikovaných problémů a situací. Pro svoje spolupracovníky a podřízené představoval vždy nezpochybnitelnou morální autoritu, ale i spolehlivou oporu a vzor přímo starosvětské noblesy na straně jedné, avšak i otevřenosti a smyslu pro jemný humor na straně druhé. V posledních letech se potýkal s hendikepem v důsledku vážného onemocnění, avšak ani tehdy neodmítal příležitostné kontakty s bývalými kolegy a přáteli. Současní následovníci budou na jeho práci i osobní vzor vzpomínat s respektem a vděčností.
doc. Ing. Jaroslav Hlaváč, CSc.
Informační zdroje a citace: Višňanská, I. – Hlaváč, J.: JUDr. Ivo Mika sedmdesátníkem. Sovak, 12/2009, s. 33 Vlastní vzpomínky