V přesném znění přinášíme znění otevřeného dopisu Prof. Ing. Jiří Wannera, DrSc. k procesu přípravy nového nařízení vlády, které by mělo nahradit Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod. Dopis byl adresovaný vedení Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zemědělství, Ministerstva průmyslu a obchodu a Hospodářské komoře České republiky.

Vážená paní ministryně, vážení páni ministři, vážený pane prezidente,

dovoluji si se na Vás obrátit ve věci přípravy nového nařízení vlády, které by mělo nahradit Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech (ve znění NV č. 229/2007 Sb. a NV č. 23/2011 Sb.). Toto nové nařízení vlády bylo ministrem životního prostředí předloženo vládě ČR jako materiál ke schválení, ovšem s přetrvávajícími zásadními rozpory se čtyřmi povinnými připomínkovými místy. Takový stav ukazuje na snahu konkrétního odboru předkladatele za každou cenu prosadit vlastní text bez ohledu na to, s jakým nesouhlasem a spoustou připomínek se setkal.

Problematikou vodohospodářské legislativy na úseku nakládání s odpadními vodami se dlouhodobě zabývám nejen z titulu mé profese učitele technologie vody na VŠCHT Praha, ale i jako člena výboru Asociace pro vodu ČR pro oblast legislativy a tvorby norem. Zúčastnil jsem se jako konzultant přípravy všech novodobých nařízení vlády v této oblasti od NV č. 171/1991 Sb. přes NV č. 82/1999 Sb. až po NV č. 23/2011 Sb. O to více mne proto překvapil přístup ministerstva životního prostředí, kdy byl již hotový materiál předložen pouze k mezirezortnímu připomínkovému řízení s vynecháním dotčených subjektů (města a obce, vodohospodářské společnosti, odborné asociace). Materiál však vykazoval takové vady, že se ani v tomto řízení nepodařilo všechny námitky uspokojivě vysvětlit a v zásadních záležitostech se nepodařilo najít shodu mezi Vašimi rezorty a komorou na straně jedné a Ministerstvem životního prostředí na straně druhé.

Za této situace bych chtěl podpořit názor odborných pracovníků Vašich ministerstev a komory, kteří v dosavadním řízení trvali na rozporu ve dvou nejmarkantnějších změnách, a sice ohledně přílohy č. 7 návrhu nařízení vlády § 5, odst. 4, a dále ve věci definice aglomerace v § 5, odst. 1. Obě varianty I a II, které MŽP připravilo k řešení rozporu k příloze č. 7, jsou neakceptovatelné, protože varianta I zavádí kategorie velikosti ČOV rozporu se směrnicí č. 91/271/EHS a navíc ruší dosažitelné hodnoty koncentrací nebo účinnosti čištění pro jednotlivé druhy nejlepších dostupných technologií. Varianta II sice tyto dosažitelné hodnoty v příloze č. 7 ponechá vá, ale v původních hodnotách z NV č. 61/2003 Sb., ačkoli odborná veřejnost včetně odborníků Vašich ministerstev a komory žádala sice ponechání dosažitelných hodnot, ale jejich číselnou změnu tak, aby tato příloha reflektovala pokrok v čistírenské technologii od vydání původního NV. Ostatně, když byl tento institut nejlepších dostupných technologií do NV vkládán poprvé, panovala představa, že při každé další změně NV se číselné hodnoty těchto ukazatelů vyhodnotí a případně upraví, nikoli však zcela vypustí.

Druhý zásadní rozpor se týká definice aglomerace, která jde rovněž nad rámec směrnice č. 91/271/EHS, neboť přejatá definice pochází z výkladu této směrnice a nikoli z vlastního závazného textu směrnice. Přijetí této nové definice by kromě dalších vyvolaných nákladů zavedlo explicitní porušení základního principu rovnosti mezi občany jedné aglomerace podle toho, do jaké ČOV je jejich čtvrť odvodňována.

Věřím, že pochopíte závažnost těchto rozporů mezi Vámi řízenými ministerstvy či komorou a Ministerstvem životního prostředí. Podle mého názoru by řešením nastalé situace mělo být vrácení návrhu nařízení vlády MŽP k dořešení nejen rozporovaných pasáží, ale i ostatních připomínek, které vzhledem k jejich enormnímu množství nebyly všechny uspokojivě vypořádány.

Dopady předloženého nařízení vlády by měly být jasně kvantifikovány, a to zejména v sociální oblasti i v oblasti dopadu na sektor průmyslu a služeb ČR. Vrácení návrhu nařízení vlády MŽP by tak umožnilo vyhodnotit tyto dopady společně s dopady, které přináší Ministerstvem životního prostředí připravená a minulý týden představená poplatková novela vodního zákona, která opět zcela zásadním způsobem navrhuje navýšení nákladů na poskytování vodohospodářských služeb.


S pozdravem,

Prof. Ing. Jiří Wanner, DrSc.
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze,
člen výboru Asociace pro vodu ČR CzWA vice-prezident a prezident Evropské asociace pro vodu EWA v období 2003 - 2007