Význam zásobování obyvatel pitnou vodou z veřejných vodovodů roste i díky negativním projevům klimatické změny v podobě sucha, které významným způsobem může do budoucna omezit či zcela znemožnit využívání individuálních zdrojů pitné vody (studně, vrty, atd.) Není bez zajímavosti, že právě v roce 2015 došlo vlivem sucha k vyššímu využití veřejných vodovodů a stoupla výroba vody o 4,2 %. Oproti deklaracím Ministerstva životního prostředí o nadměrném využívání podzemních vod přitom stoupla zejména spotřeba pitné vody vyrobené z povrchových zdrojů o 6,7 % oproti 1,8 % nárůstu u vody podzemní.
Z údajů EUROSTAT za rok 2013 srovnávající jednotlivé členské země Evropské unie co do podílu obyvatel zásobovaných pitnou vodou z vodovodů vyplývá, že Česká republika s podílem 93,8 % patří k lepšímu průměru. Například Slovensko vykazovalo podíl svých obyvatel zásobovaných pitnou vodou z vodovodu na úrovni 87,4 %, Polsko pak 88,0 %. Naproti tomu v Rakousku tvoří počet obyvatel využívající vodovod 95,1 %, v Německu dokonce 99,3 %. Je zřejmé, že přes vysoký počet obyvatel využívajících vodu z vodovodu je v Česku další prostor pro budování veřejných vodovodů. Statistické údaje o zásobování obyvatel vodou z vodovodů jsou uvedeny na následujícím obrázku.
Zdroj: Ministerstvo zemědělství, Ročenka Vodovody Kanalizace 2000 - 2014
Další růst připojenosti k veřejným vodovodům je limitován jak využíváním individuálních zdrojů pro jednotlivé nemovitosti, tak i velikostí a roztroušeností aglomerací. I proto zákon o vodovodech a kanalizacích dává statut „veřejného vodovodu" až tomu vodovodu pro veřejnou potřebu, který zásobuje více jak padesát trvale bydlících obyvatel či kdy produkce pitné vody přesáhne průměrně 10 m3/d. Paralelně je hodnocena návratnost budování kolektivních systémů maximálním nákladem na nově připojovaného obyvatele, kdy většina subjektů poskytujících dotace určuje maximální přípustnou hranici pro takové připojení například na hladině 70 tis. korun (program 129 250 Ministerstva zemědělství). Brání tak vzniku nákladově neefektivních systémů, kdy se již vyplatí ponechat individuální systémy zásobování. Vedle toho dochází k budování rozšíření stávajících sítí zejména developerskými společnostmi, které potom majetek předávají obcím a městům. Bohužel jsou z nákladových důvodu často voleny ty nejlevnější materiály i armatury a to představuje problém v dalších letech po předání do kolektivních systémů.
Ze souhrnných statistických údajů EUREAU pro rok 2006 je zřejmé, že také v počtu obyvatel bydlících v domech napojených na kanalizaci patří Česko k zemím s vyšším podílem obyvatel napojených na kanalizaci. V roce 2006 činil tento podíl 80,0 % a celková délka kanalizační sítě pak přes 36 000 km. Slovensko v té době vykazovalo počet obyvatel napojených na kanalizaci jen ve výši 58 % při celkové délce kanalizační sítě 8 000 km, Polsko pak 60 % a 80 000 km. Podobně jako v zásobování obyvatel pitnou vodou z vodovodu vyššího počtu obyvatel napojených na kanalizaci dosahují zbylé dva sousední státy, Rakousko s 90 % a Německo s 96 % při celkové délce kanalizační sítě přes 80 000 km, respektive 515 000 km. Statistické údaje o připojení obyvatel na kanalizace jsou uvedeny na následujícím obrázku.
Zdroj: Ministerstvo zemědělství, Ročenka Vodovody Kanalizace 2000 - 2014
Stejně jako v případě vodovodů je další růst připojenosti k veřejným kanalizacím limitován především velikostí a roztroušeností aglomerací. Také v tomto případě stanovuje podmínky zákon o vodovodech a kanalizacích. V případě nesplnění zde uvedených kritérií je nutné řešit čištění odpadních vod v těchto lokalitách za pomoci individuálních, decentrálních řešení (septik, domovní ČOV, atd.).
Počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou z vodovodů a bydlících v domech napojených na kanalizaci v České republice neustále stoupá. Tato skutečnost je důkazem významného pokroku ve výstavbě vodohospodářské infrastruktury, které bylo za posledních 25 let v České republice dosaženo. Význam veřejných vodovodů a kanalizací spočívá především v zajištění dodávek kvalitní pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod a roste každým rokem se zvyšujícími se klimatickými výkyvy. Další nárůst připojenosti k veřejným vodovodům a kanalizacím je limitován zejména ekonomicky – měrnými náklady na připojení obyvatele, který roste s odlehlostí a roztroušeností populace připojovaných menších lokalit. Problémem zůstává i rostoucí fragmentace oboru VaK a také často nesmyslné nákladové tlaky u nově budovaných systémů zejména developerskými společnostmi, kde nejsou používány dostatečně kvalitní materiály.
Ing. František Barák
předseda představenstva SOVAK ČR
Za technickou správnost odpovídá: Ing. Ondřej Beneš, člen představenstva, Ing. Filip Wanner