Konferenci Financování vodárenské infrastruktury pořádá B.I.D. services s.r.o. a letos proběhl již 12. ročník dne 4. 2. 2020 v Hotelu DAP, Praha. Akci moderoval RNDr. Pavel Policar, MSc., předseda představenstva společnosti Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, a.s. Jednání se zúčastnil i zástupce SOVAK ČR a časopis Sovak byl jedním z mediálních partnerů konference.

Ve svém úvodním vystoupení Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, v prezentaci „Aktuální výzvy ve vodárenství shrnul současnou situaci v oboru vodovodů a kanalizací“ a zdůraznil zejména fakt, že díky masivním investicím do vodárenství pijeme kvalitní vodu a řadíme se tak mezi nejvyspělejší státy. Ohledně ztrát v trubní síti lze konstatovat, že by jakékoliv další snižování už bylo ekonomicky velmi náročné. Pozitivní je, že z prostředků vybraných na vodném a stočném se 38 procent vrací v obnově vodohospodářské infrastruktury zpátky do vodního hospodářství. Také veřejnost si již uvědomuje, že je třeba šetřit s vodou. Ing. Oldřich Vlasák připomenul i význam pracovní skupiny Vodárenství při Hospodářské komoře ČR, kdy je možné ovlivňovat vznikající legislativu a konstatoval, že spolupráce s veřejnou správou je v posledních letech velmi dobrá.

Dále představil sedm nejdůležitějších výzev pro vodohospodáře, týkajících se sucha, pesticidů ve vodách, odlehčovacích komor, kalového hospodářství, dvousložkové ceny, postupu vypracování posouzení rizik a hodnocení jeho výsledků podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 70/2018 Sb., kterou se mění vyhláška č. 252/2004 Sb., o hygienických požadavcích na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů, či řešení otázky lidských zdrojů. V závěru bylo naznačeno, že oboru chybí dlouhodobá koncepce, investice kvůli velké finanční náročnosti je třeba zodpovědně naplánovat. Ředitel SOVAK ČR podotknul rovněž, že trend municipalizace skončil a konkurence je naopak prospěšná. Stále však zůstává řada problémů k řešení, dochází k neplnění plánů obnov, vybrané finanční prostředky nejsou plně investovány, vodné a stočné bývá nízké a neodpovídá nákladům. K dalším zmiňovaným nedostatkům patří absence motivačního systému, zpolitizování oboru či správné nastavení dohody s provozovatelem, pokud spravuje majetek obce.

Ing. Jan Kříž, náměstek pro řízení sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů Ministerstva životního prostředí v přednášce „Dotační financování vodárenské infrastruktury: aktuální stav, výhled do dalšího programového období“ se zaměřil také na nové výzvy oboru vodovodů a kanalizací, k nimž patří adaptace, decentralizace, de-atomizace, obnova, léčiva či kaly a znovuvyužití vody. Představil také vizi financování, snahou přitom je do oboru směřovat co nejvíce peněz, na druhou stranu i nastavit přísnější limity odpadních vod. Ing. Kříž považuje také za nutné zjišťovat, kde je zapotřebí prioritně postavit kanalizaci, a proto je třeba být v kontaktu s povodími, aby se prostředky investovaly opravdu efektivně.

Zdůraznil také, že by se mělo předcházet tomu, aby z čistírny odpadních vod unikala znečištěná voda do recipientu, a tedy podporovat budování odlehčovacích komor splňujících nejnovější požadavky. Zazněla i problematika malých sídel, u nichž bývá problém vytvořit efektivní fungující celek, neboť je provozování drahé a v řadě případech chybí prostředky na obnovu. Pokud není technicky možné vybudovat kanalizaci, podporuje ministerstvo vznik domovních čistíren. Zásadním problémem je přílišná atomizace, provozovatelů a vlastníků je mnoho, což ztěžuje regulaci. Jak Ing. Kříž podotknul, menší sídla negenerují prostředky na obnovu a narůstá tak vnitřní dluh, jak ukazují výsledky benchmarkingu Ministerstva zemědělství. Je třeba hledat cesty ke sdružování a motivování větších i menších celků k tomu, aby území bylo spravováno pod jedním systémem. Jen tím bude zaručena kvalita a kvalifikovaná obsluha.

Myšlenku podpořil i další z přednášejících Ing. Jindřich Král, předseda představenstva Vodárenské akciové společnosti a.s. (VAS). Ve své prezentaci se zaměřil na ekonomické vyhodnocení ČOV provozovaných společností VAS z pohledu udržitelnosti VHI. Analyzováno přitom bylo 151 čistíren, které jsou v provozu, jen jedna přitom funguje v režimu veřejné služby. Velikost čistírny, která generuje prostředky na obnovu, by měla mít více než 1 500 ekvivalentních obyvatel (EO). Plné udržitelnosti se dosáhne až při 12 800 EO. Svazky, kde fungují velké čistírny nad 10 000 EO, dokážou dorovnat provoz těch menších. Je tedy rozumné snižovat počet vlastníků a začleňovat je do velkých celků. Ing. Král podotknul, že aby byl obor udržitelný, je zapotřebí minimálně okresních celků.

K dalším tématům na konferenci patřila problematika zákona o kybernetické bezpečnosti, či sektorového zadávání v oblasti vodohospodářství.

Podrobnější informaci z konference přinese časopis Sovak.